Každé restauraci dát kus své energie

Vaše restaurace jsou velmi odlišné. Čím jste se inspiroval, když jste vytvářel tři různé koncepty podniků?

Nejde o promyšlený plán. Ta odlišnost je odrazem životních etap, kterými jsem procházel. V určitém věku či vývoji osobnosti jsem měl potřebu něco nového vytvořit 

První restaurací byla La Veranda?

Ano, vznikla před 21 lety. Hodně jsem tehdy cestoval po velkých městech a byl jsem ohromený vším tím, co jsem tam viděl. Měl jsem pocit, že Praha postrádala tamní zajímavé restaurace a že já budu první, kdo Čechy seznámí s novým konceptem. Začátky byly ale těžké, včetně toho, že jsme museli složitě upravovat prostory, kde La Veranda vznikala.

Měla La Veranda hned u zákazníků úspěch?

Vlastně ano, ale já cítil, že konceptu něco chybí. Trvalo mi několik let, než jsem pochopil, že Češi jsou malý národ a mají rádi spíše domácké, útulné prostředí. Klidně i luxusní. Pozměnil jsem tedy gastrokoncept a interiér na téma: rodina, která dlouho žila ve Francii a teď se vrátila domů do Čech. Něčím prostředí připomíná jih Francie, ale je v něm cítit i něco silně českého. A zadařilo se. Dokonce tak, že se od nás hosté ani nechtějí vracet domů. Snažíme se, aby zde vše bylo vybalancované servis, jídlo ad., a to se vrací na návštěvnosti.

Co bylo impulzem pro vytvoření další zajímavé restaurace Babiččina zahrada?

Víte, v Oděse, odkud pocházím, lidé podobně jako zde v Čechách velmi rádi jezdí na své chaty, Říká se jim „dača“. Na jednom místě je jich klidně i několik desítek. Nejsou mezi nimi ploty a večer, když se lidé vrací, tak se scházejí ve velkých skupinách a spolu rozprávějí a hodují. A právě tento styl se mi zalíbil a našel jsem pro něj také zajímavý pozemek v Průhonicích.

Čím vás onen pozemek oslovil?

Měl 2000 m2 a já se rozhodl zrušit velké parkoviště a místo něj vytvořit rozlehlou zahradu s několika altány. Každá společnost či rodina tak má své soukromí, ale zároveň jsou vlastně spolu. Nabídku kuchyně jsme nakonec upravili. Místo ryze české jsme šli do konceptu kuchyně evropských babiček. A opět se to vyplatilo. Třeba rodiny sem rády chodí na „domácí stravu“, tedy na jídla, která jsou hodně pracná, nebo na jejich přípravu potřebujete spoustu času a zkušeností. Místo vaření se v Babiččině zahradě můžete věnovat jeden druhému a přitom dobře pojíst.

Ovšem v Babiččině zahradě může člověk prý nejen potěšit své chutě, ale také pookřát na duchu nebo na těle.

To souvisí s mou další životní etapou, kdy jsem se začal věnovat duchovním cvičením. Zjistil jsem totiž, že abych měl dost sil vést všechny tři restaurace, potřebuji se něčím nabít a například bez meditace si už dnes den neumím představit. Chtěl jsem tedy to potěšení z duchovního osvěžení dopřát i svým hostům. V Babiččině zahradě jsem proto vybudoval malý penzion, který má 8 pokojů, a také vyčlenil místo na různá cvičení , jako jsou jóga, taiči ad. Ale také pro masáže.

A co vaše třetí restaurace The Bistro, jak vznikla?

Po čtyřech letech, kdy už se „babička“ zavedla, jsem přemýšlel nad něčím dalším a novým. Jezdil jsem tehdy hodně do Španělska a tam jsem si oblíbil jejich zvyk podávat taková malá jídla – tapas. Není to ale jen nakrájený sýr či šunka jako v Čechách. Jsou to skutečně hodnotná i vařená jídla. Jen malá. Můžete jich sníst třeba pět a pořád se nebudete cítit nepříjemně přecpaný. Naše The Bistro nedaleko I. P. Pavlova je vlastně taková vinárna, kde k vynikajícím vínům dostanete i malé vymazlené pokrmy. Momentálně mě The Bistro baví asi nejvíc.

Když máte tři restaurace a hosté je mají rádi, to musíte být spokojený…

Nemám rád slovo spokojený. Pochopitelně dělám s rodinou a spolupracovníky vše, aby naši zákazníci byli spokojení. A někdy je to opravdu fuška postarat se o hladký chod všech našich podniků. Hlavně z hlediska údržby a dodávek. Patřím ale ke generaci, která si uměla poradit se vším, v minulosti jsem byl elektrikář a část závad si umím opravit sám. A jelikož podniky jsou tři, tak pořád je co opravovat.

Když se ale vrátím k té spokojenosti, mně se víc líbí slovo nadšený. Přeji si, aby naši hosté byli nadšení, až budou odcházet – a pak budu nadšený i já. A to je mnohem víc než spokojenost!

https://laveranda.cz

https://www.babiccinazahrada.cz