Vlastnit v Praze vyhlášenou restauraci je v konkurenci gastroscény v městě nad Vltavou velký kumšt. Když máte ale takové restaurace rovnou tři, pak už se nabízí otázka, jak je to možné. My to víme. Za tímto úspěchem stojí neobyčejně nápaditý a pracovitý muž, pan Yuri Kolesnik, který nám přiblížil vznik všech svých netradičních podniků.
Vaše restaurace jsou velmi odlišné. Čím jste se inspiroval, když jste vytvářel tři různé koncepty podniků?
Nejde o promyšlený plán. Ta odlišnost je odrazem životních etap, kterými jsem procházel. V určitém věku či vývoji osobnosti jsem měl potřebu něco nového vytvořit
První restaurací byla La Veranda?
Ano, vznikla před 21 lety. Hodně jsem tehdy cestoval po velkých městech a byl jsem ohromený vším tím, co jsem tam viděl. Měl jsem pocit, že Praha postrádala tamní zajímavé restaurace a že já budu první, kdo Čechy seznámí s novým konceptem. Začátky byly ale těžké, včetně toho, že jsme museli složitě upravovat prostory, kde La Veranda vznikala.
Měla La Veranda hned u zákazníků úspěch?
Vlastně ano, ale já cítil, že konceptu něco chybí. Trvalo mi několik let, než jsem pochopil, že Češi jsou malý národ a mají rádi spíše domácké, útulné prostředí. Klidně i luxusní. Pozměnil jsem tedy gastrokoncept a interiér na téma: rodina, která dlouho žila ve Francii a teď se vrátila domů do Čech. Něčím prostředí připomíná jih Francie, ale je v něm cítit i něco silně českého. A zadařilo se. Dokonce tak, že se od nás hosté ani nechtějí vracet domů. Snažíme se, aby zde vše bylo vybalancované servis, jídlo ad., a to se vrací na návštěvnosti.
Co bylo impulzem pro vytvoření další zajímavé restaurace Babiččina zahrada?
Víte, v Oděse, odkud pocházím, lidé podobně jako zde v Čechách velmi rádi jezdí na své chaty, Říká se jim „dača“. Na jednom místě je jich klidně i několik desítek. Nejsou mezi nimi ploty a večer, když se lidé vrací, tak se scházejí ve velkých skupinách a spolu rozprávějí a hodují. A právě tento styl se mi zalíbil a našel jsem pro něj také zajímavý pozemek v Průhonicích.
Čím vás onen pozemek oslovil?
Měl 2000 m2 a já se rozhodl zrušit velké parkoviště a místo něj vytvořit rozlehlou zahradu s několika altány. Každá společnost či rodina tak má své soukromí, ale zároveň jsou vlastně spolu. Nabídku kuchyně jsme nakonec upravili. Místo ryze české jsme šli do konceptu kuchyně evropských babiček. A opět se to vyplatilo. Třeba rodiny sem rády chodí na „domácí stravu“, tedy na jídla, která jsou hodně pracná, nebo na jejich přípravu potřebujete spoustu času a zkušeností. Místo vaření se v Babiččině zahradě můžete věnovat jeden druhému a přitom dobře pojíst.
Ovšem v Babiččině zahradě může člověk prý nejen potěšit své chutě, ale také pookřát na duchu nebo na těle.
To souvisí s mou další životní etapou, kdy jsem se začal věnovat duchovním cvičením. Zjistil jsem totiž, že abych měl dost sil vést všechny tři restaurace, potřebuji se něčím nabít a například bez meditace si už dnes den neumím představit. Chtěl jsem tedy to potěšení z duchovního osvěžení dopřát i svým hostům. V Babiččině zahradě jsem proto vybudoval malý penzion, který má 8 pokojů, a také vyčlenil místo na různá cvičení , jako jsou jóga, taiči ad. Ale také pro masáže.
A co vaše třetí restaurace The Bistro, jak vznikla?
Po čtyřech letech, kdy už se „babička“ zavedla, jsem přemýšlel nad něčím dalším a novým. Jezdil jsem tehdy hodně do Španělska a tam jsem si oblíbil jejich zvyk podávat taková malá jídla – tapas. Není to ale jen nakrájený sýr či šunka jako v Čechách. Jsou to skutečně hodnotná i vařená jídla. Jen malá. Můžete jich sníst třeba pět a pořád se nebudete cítit nepříjemně přecpaný. Naše The Bistro nedaleko I. P. Pavlova je vlastně taková vinárna, kde k vynikajícím vínům dostanete i malé vymazlené pokrmy. Momentálně mě The Bistro baví asi nejvíc.
Když máte tři restaurace a hosté je mají rádi, to musíte být spokojený…
Nemám rád slovo spokojený. Pochopitelně dělám s rodinou a spolupracovníky vše, aby naši zákazníci byli spokojení. A někdy je to opravdu fuška postarat se o hladký chod všech našich podniků. Hlavně z hlediska údržby a dodávek. Patřím ale ke generaci, která si uměla poradit se vším, v minulosti jsem byl elektrikář a část závad si umím opravit sám. A jelikož podniky jsou tři, tak pořád je co opravovat.
Když se ale vrátím k té spokojenosti, mně se víc líbí slovo nadšený. Přeji si, aby naši hosté byli nadšení, až budou odcházet – a pak budu nadšený i já. A to je mnohem víc než spokojenost!
La Veranda je jiná než ostatní fine diningové restaurace v Praze. Zde se již přes dvacet let podávají excelentní pokrmy, které jsou vždy dotažené do konce po chuťové i vizuální stránce. Tým restaurace La Veranda s majitelem Yurijem Kolesnikem dbá na celkový zážitek. Tedy interiér připomíná verandu francouzského stylu, kde se každý příchozí cítí jako doma. Pak ovšem nastupuje servis, který doma nepotkáte. Fantastický profesionální přístup je doslova dechberoucí. Směs všech těchto faktů a vjemů dělá z každé návštěvy restaurantu La Veranda dokonalý zážitek.
Pětihvězdičkový lázeňský hotel Ensana Nové Lázně je ozdobou západočeských Mariánských Lázní. Jeho klienti si nově mohou pochutnat na delikatesách ve zrekonstruovaném interiéru restaurace Royal.
Pětihvězdičkový SPA-Hotel Jagdhof v malebném tyrolském Neustiftu v údolí Stubai je oceněným útočištěm pohody. Rodinný klenot, který patří manželům Pfurtschellerovým, je také členem renomované asociace Relais & Châteaux sdružující individuálně vlastněné a provozované luxusní hotely.
